Poslední dva zápasy, dva góly a šest bodů pro Ostrou. Michal Chramosta se po přesunu do základní sestavy výrazně podepsal pod důležité výsledky našeho áčka a v Českém Brodě dokonce jediným gólem rozhodl celé utkání. V rozhovoru jsme probrali aktuální formu, kabinu, trenéra Jana Šmidrkala, rodinný život i vzpomínky na nejlepší fotbalové momenty kariéry.
Poslední dva zápasy, dva góly a šest bodů pro tým. Zažil jsi někdy v kariéře podobné období?
Ani nevím, zda jsem zažil podobné období. Je to povedený vstup, kdy jsem dostal příležitost dostat se do základní sestavy a rovnou dvakrát skórovat a získat šest bodů zrovna v nelehké situaci, kdy na nás byl velký tlak po nepřesvědčivých výsledcích.
V Českém Brodě jsi rozhodl jediným gólem zápasu. Jak moc sis ten moment užil?
V tu chvíli jsem nečekal, že to bude jediný gól zápasu. Chvíli předtím byla šance, kdy jsme mohli prohrávat, ale jsem rád, že jsem dokázal gól vstřelit ještě před vstupem do šatny, protože nás to uklidnilo a ve druhém poločase se nám hrálo lépe a dohráli jsme to do vítězného konce.
Cítíš aktuálně největší formu za dobu svého působení v Ostré?
Největší asi ne, ale každý gól dodá více sebevědomí do dalších zápasů. Člověk je jistější, obzvlášť když to pomůže týmu i bodově. Největší formu ale necítím.
Trenér tě v posledních zápasech zařadil do základní sestavy. Co se podle tebe změnilo oproti začátku sezony?
Jelikož se nedařilo, hlavně bodově, tak bylo potřeba něco změnit. S trenérem jsme měli během týdne promluvu co a jak, což pomohlo k nějaké větší otevřenosti. Jsem rád, že jsem situaci chopil za pačesy a byl jsem touto změnou prospěšný týmu jak herně, tak bodově.
Je ti bližší pozice levého obránce nebo záložníka?
Vždy jsem hrál levého obránce, takže mi tento post je více vlastní, ale celkově jsem na kraji dost variabilní. Rád útočím, takže zvládnu odehrát více postů. Jsem připraven tam, kam mě trenér potřebuje a kde budu prospěšný.
Máš radši technický fotbal, nebo spíš vyhecované zápasy?
Vždy jsem hrál radši technický fotbal, více do nohy, ale i ten vyhecovaný styl zápasu mi sedí, člověka to dostane více do hry. Nebyl jsem nikdy úplně řezník, ale rád se na hřišti občas pošťouchnu a paradoxně se tím více dostanu do dění zápasu.
Kdo je podle tebe největší kabinový blázen?
Když se člověk napije alkoholu, tak těch bláznů je tam víc. (smích) V každém se tak trochu probudí, ale že bych vyloženě ukázal na jednoho, který by vyčníval, to asi ne. Jsme všichni na podobné vlně.
V kabině působíš spíš jako kliďas. Umíš se ale i pořádně rozčílit?
Řekl bych, že umím. Za ty roky už člověk ví, co si může v kabině dovolit, a i když nejsem úplně starý hráč, tak už patřím mezi ty zkušenější a umím se ozvat, když je potřeba, a říct svůj názor.
Jak vypadáš během zápasu z pohledu emocí?
Myslím si, že už se dokážu na hřišti ovládat více než dřív. (smích) Pokud ale cítím nějakou křivdu vůči týmu, tak se nějakému výlevu úplně neubráním, je to prostě ve mně.
Máš nějaký předzápasový rituál?
Asi nemám úplně rituál, ale pověrčivý občas jsem. Když se vyhraje na domácí půdě, jsem schopný pak další půlrok parkovat na tom stejném místě nebo nazouvat vždy nejdřív levou kopačku. (smích)
Jak ses vlastně dostal k fotbalu?
K fotbalu mě přivedl můj táta, který dřív hrál taky fotbal. Vyrůstal jsem v Čelákovicích, takže tam byla jasná volba, že budu hrát právě fotbal. Rodina mě k tomu vedla a podporovala, děda hrál dříve taky, takže jsem tomu byl skoro až předurčený.
Pamatuješ si moment, kdy sis řekl, že chceš hrát fotbal naplno?
Přímo moment si nepamatuju, ale ta hra mě sama o sobě bavila. Odmalička jsem s tátou jezdil na Slavii, takže ten vztah k fotbalu jsem měl vždy.
Kdo tě během kariéry nejvíce ovlivnil?
Jak už jsem zmiňoval, k fotbalu mě přivedl táta, ale postupně jak jsem vyrůstal s ostatními hráči, tak to mě formovalo. Hlavně jsem měl štěstí na dobrou partu, která je vždy základem, a i na dobré trenéry. Rád bych zmínil například Radka Dozorce, který mě i přivedl sem do Ostré.
Zažil jsi moment, kdy jsi chtěl s fotbalem skončit?
Člověk nad tím občas uvažoval, hlavně kvůli pracovní vytíženosti a rodině. Ve výsledku si to ale neumím představit. Potřebuju mít možnost vypustit stres a starosti, kterou mi právě fotbal dopřeje.
Co byl zatím tvůj největší fotbalový zážitek?
Největší zážitek pro mě byl postup přes Sevillu, to teď beru z pohledu fanouška Slavie. Osobním zážitkem byl ale postup z krajského přeboru dorostu do divize, kdy se sešla opravdu dobrá parta, vše si sedlo a na konci sezóny jsme byli odměněni.
Máš nějaký oblíbený stadion nebo soupeře?
Vždycky jsem měl rád zápasy proti Unionu Čelákovice, protože člověk hrál proti „svým“. Současně ale dokážu říct Pečky, protože se tam vždy snažili hrát fotbal a i hřiště tam měli skvěle připravené.
V poslední době se daří celému týmu víc bodovat. Co se změnilo?
Změnilo se hlavně nasazení. Poslední utkání jsme vyloženě oddřeli, což se o druhém poločase v Rožďalovicích říct nedá. Asi i obměna sestavy pomohla, na stoperech jsou dva zkušení hráči, kteří nás dobře organizují, a je to opravdu znát.
Trenér Šmidrkal bývá po prohraných zápasech dost upřímný. Jaké to je poslouchat jeho hodnocení?
Příjemné to opravdu není, ale nesmíme si nic nalhávat a říct si, jak to je, což je vždy lepší než věci okecávat a mlžit. Takže říct to na plnou hubu je ve výsledku mnohem prospěšnější.
Kdo má v týmu nejlepší humor?
Troufnu si asi říct, že i já dokážu kabinu pobavit. (smích) Ale vyloženě do téhle role se stavět nechci. Každopádně Kráťa mě v poslední době baví nejvíc. A co se týče specifického humoru, tak Štejny má styl, kterému rozumí asi jen on. (smích)
Doma máš skoro roční miminko. Jak moc ti to změnilo život?
Život to změnilo v mnoha ohledech. Nejsem už zodpovědný jen sám za sebe, ale i za někoho druhého. Zažívám úplně jiné pocity, zodpovědnost, lásku i strach, který člověk předtím neměl. Zároveň si to ale strašně užívám. Jelikož mám skvělou partnerku, tak nemusím mít o nic strach, když nejsem aktuálně doma, protože to zvládá skvěle.
Dá se vůbec skloubit fotbal, práce a rodinný život?
Je to určitě složitější, ale jelikož už si to dokážu v práci přizpůsobit, tak se to dá. Určitě toho mám občas „plný brejle“, že je člověk rád, že stojí na nohou, ale vždy to stojí za to.
Sleduje už malá tátu na hřišti?
Už párkrát na zápase byla, ale zatím to vnímá spíš v televizi, když se koukáme společně na Slavii.
Jak vypadá ideální den Michala Chramosty?
Určitě být s rodinou, třeba na nějaké procházce. Každopádně nesmí chybět sledování aspoň jednoho fotbalového utkání. (smích) A ideálně být všichni spolu někde u moře, kde si společně odpočineme.
Co tě mimo fotbal nejvíc baví?
Určitě cestování, ale když si to tak vezmu, všechno se okolo fotbalu stejně točí. Rád zajdu i na padel nebo tenis a v poslední době jsme začali s rodinou a kamarády hrát šipky.
Kdybys měl vybrat jeden moment v dresu Ostré, který ti nejvíc utkvěl v hlavě?
Asi můj hattrick, kdy jsem v jednom zápase proměnil dvě penalty a skóroval z přímého kopu. Hlavně to byl první hattrick v kariéře a zajistilo nám to výhru. Dost ještě rezonuje otočka v Jíkvi, kde jsme ještě v 70. minutě prohrávali 4:2 a nakonec vyhráli 4:6. Bylo to ještě s klukama, se kterýma jsem vyrůstal – Dózou, Kuklišem a Wolfikem.
A na závěr – co bys vzkázal fanouškům Ostré?
Vážíme si toho, že s námi jezdí a podporují nás i teď na jaře, kdy se nám vůbec nedařilo. Doufám, že jsme to posledními dvěma utkáními otočili a zvládneme jim jejich podporu splatit. Rád bych vyzval i Letňanské chrty, aby ještě na jaře zavítali na nějaký zápas.